Podle délky vegetační doby se květiny dělí na dvě hlavní skupiny: letničky a trvalky. Mezi letničky se u nás všeobecně zařazují ty druhy květin, které se po výsevu během jednoho roku plně vyvinou, kvetou, vytvoří semeno a odumřou. Tvorba semene ovšem není podmínkou. Některé druhy dobře rostou a kvetou i ve vyšších drsnějších polohách, avšak pro tvorbu a dozrání semene potřebují příznivější stanoviště. Toto rozdělení není však zcela správné a platí jen pro naše podmínky. Mezi letničky se totiž zařazují mnohé druhy, které jsou ve své domovině vytrvalé nebo jsou i dřevinami. Například Antirrhinum někdy za mírné zimy nebo na chráněném stanovišti v zahrádkách vydrží i více let. Ageratum vytváří ve své domovině, Mexiku, keře a u nás při přezimování ve skleníku kvete i v zimě, Dimorphoteca je v jižní Africe vytrvalá, polokeřovitá, Mirabilis jalapa je v Chile vytrvalá a její černé kořeny podobné hlízám se mohou uschovat a na jaře vysazovat podobně jako jiřiny apod. Za letničky však nepovažujeme ty druhy květin, které sice také u nás kvetou v létě a používají se k výsadbě na záhony nebo do truhlíčků, ale přezimují ve skleníku a dále se rozmnožují vegetativně, např. Pelargonie, Fuchsie a další vegetativně množené„kobercovky“.

Označení letničky bylo tedy vytvořeno jen vzhledem k praktickému použití a pěstování v našich podmínkách. V odborné literatuře i v semenářských cenících se tam zařazují ty druhy, které se všeobecně množí semenem a které si i při přesevech udržují odrůdovou pravost (čistotu). Jen výjimečně se některé druhy udržují a rozmnožují také vegetativně. Ovšem ani toto roztřídění není trvalé; některé druhy, např. Salvie nebo Penstemon, které se před lety udržovaly jen vegetativně, se dnes pěstují v mnoha čistých odrůdách běžně jen ze semene a v cenících se nabízejí jako letničky.

Letničky kvetou v roce výsevu, kdežto dvouletky mají většinou pomalejší vývin, před květem přezimují a teprve na jaře druhým rokem odkvetou a vytvoří semeno. Po uzrání semene většinou odumírají.

Druhy, které mají kůlový kořen, nesnášejí přesazování, a proto je musíme vysévat přímo na záhony (Papaver, Escholtzia, Delphinium). Některé druhy se sice vysévají přímo na místo, ale snášejí i přesazování. Chceme-li je použít na místa, která se uvolní až později, předpěstujeme je nejdříve na menší ploše na volném výsevním záhoně a teprve později je přesázíme (Kochia, Iberis, Helianthus). Ve velkém počtu pěstovaných druhů je mnoho druhů, které se sice mohou vysévat přímo, ale chceme-li u nich dosáhnout dobrého vzrůstu a dlouhotrvajícího pěkného kvetení, raději rostliny předpěstujeme v pařeništi (Clarkia, Godetia, Chrysanthemum).