Někdy potřebujeme vytvořit na balkóně zelenou stěnu, která může být přenosná. Jindy postavíme pevnou kostru pergolového tvaru a vytvoříme loubí, k jehož popnutí a zakrytí použijeme popínavé letničky. Výhodou zelených stěn je, že zadržují vítr, prach a oddělí nás od okolí. Truhlíky, na kterých bývá upevněna kostra stěn nebo loubí, musí být dobře připevněny a přidrátovány, aby se v žádném případě nestaly hříčkou větru. Dobře však působí i jako ohraničení sedadel a odpočívadel v blízkosti domu nebo i na zahradě. Truhlíky vyneseme k lavičkám, podložíme laťkami a závětří kolem lavičky je hotové.
Volba druhu květiny je závislá na tom, k čemu má sloužit. Výška zelených stěn může být až 2 m. Některé druhy vytvářejí světlé, řídké stěny propouštějící sluneční světlo. Z jiných je možno vytvořit neprodyšná závětří bez přístupu slunce a větru. Čím větší a hustší stěna bude, tím rozměrnější musí být truhlíky. Abychom zaplnili stěnu 180 cm vysokou a 100 cm širokou, musí být truhlík nejméně 30 cm široký a 35 cm vysoký. Takové truhlíky svým základem dobře odolávají větru. Živná zemina s přídavkem dusíkatého hnojiva je nutná pro tvorbu bohatého listoví zelené stěny. Doporučuje se opakované přihnojování.
Vyrobené mříže, kostry a podobná zařízení musí být zhotovena tak pevně, aby vydržela přes léto. Za deště je celá konstrukce dvojnásobně zatížená. Zláme-li se některá část nosné kostry v plné vegetaci, dá se vyměnit jen s velkými potížemi.
K popnutí až 3 m vysoké zelené stěny použijeme Cobaea. Truhlíky musí být aspoň 50 cm široké a 60 cm vysoké; do nich upevníme kostru z kovových trubek. Takové vzrostlé stěny můžeme i v plné vegetaci přenášet podle potřeby.
Hrachory se v truhlíkách pěstují málo. Nedá se z nich vytvořit žádná zelená stěna, neboť dorůstají pouze do výšky 1 m. Nesnášejí větrné stanoviště.

Maurandia se dá použít k vytvoření stěn až do výše 1,50 m, ale ty nejsou příliš široké. Nesnáší stálý průvan a silnější vítr. Výhodou je, že zůstává až do příchodu mrazů. Během vegetace trpí studeným a vlhkým počasím. V truhlících ji chráníme proti nadbytečné vlhkosti silnou vrstvou drenáže.

Podobně můžeme pro osázení truhlíků použít také Ipomoea imperialis nebo Phaseolus multiflorus.

U balkonovek obecně vybíráme spíše ty, které jsou vhodné pro použití na přímém slunci. Předpokládáme totiž, že většina oken nebo balkonů je na jižní, popřípadě východní či západní straně, a oslunění zde bude velmi silné. Tomu musíme uzpůsobit i výběr takových balkonových květin – viz například  přehled balkonových rostlin na přímé slunce – abychom nesplakali nad zaschlými truhlíky. Dnešní moderní samozavlažovací truhlíky se sice snaží riziko úpalu potlačit, ale ne vždy se to podaří. Tomu musíme uzpůsobit i jejich výběr.
Sázkou na jistotu jsou pelargonie, ale třeba už u převislých surfinií může dojít k potížím se zasycháním. U jiných druhů převislých balkonových květin – třeba begonií – je to ještě horší. Proto je potřeba vždy pečlivě vážit, které rostliny na kterou starnu domu umístíme