Brassicaceae – Brukvovité (syn. Cruciferae – Křížnaté)

n. Goldlack, r. lakfiol, a. Wallflofer, fr. Giroflée jaune

Latinské jméno prozrazuje orientální původ této květiny. Vzniklo z arabského slova kheiri nebo kairi, které znamená vonný. Z východní Asie se dostala tato silně sladce vonící květina do střední a jižní Evropy a Severní Ameriky. Rod má celkem 12 druhů, z nichž pro zahradnickou praxi mají význam dva, a to Cheiranthus cheiri a Ch. allionii hort.

Cheiranthus cheiri L. je polokeř (má částečně zdřevnatělou lodyhu), ale pěstuje se jako letnička nebo dvouletka. Listy jsou podlouhlé, úzké, celokrajné. Květy jsou sestaveny v řídkém hroznu a mají v různých odstínech žlutou až červenohnědou barvu. Vyskytují se i odrůdy tmavě fialové a s květy žíhanými. Podle vzrůstu existují v zásadě dva typy: jednovýhonové a keřové. Výškově se oba typy rozlišují na čtyři skupiny: vysoký jednovýhonový (70 cm), nízký jednovýhonový (35 cm), vysoký keřovitý (50 – 55 cm) a nízký keřovitý (30 cm). Květy jsou plné i jednoduché. Na rozdíl od Matthiola annua jsou plné květy plodné. „Frühwunderlack“ je samostatná skupina s kratším vegetačním cyklem. Z časného výsevu kvetou ještě v témž roce. Mají plné květy podobných barev jako Ch. cheiri.

Cheiranthus allionii hort. (syn. Erysimum allionii hort., Erysium perofskianum var. marshallii BOOM) je velmi ozdobný druh pěstovaný jako dvouletka. Tvoří 35 cm vysoké keře, které nemají tak silné stonky jako předchozí durh. List je menší, světle zelený, rovněž květy jsou drobnější a v hroznu přisedají těsněji. Jejich barva je oranžově žlutá. Je odolnější než předchozí druh.

Rostlina vyžaduje půdu ve staré síle, spíše jílovitohlinitou. Doporučuje se přihnojení zetlelým chlévským hnojem. Jako všechny brukvovité (křížaté) rostliny je náchylná k nádorovitosti kořenů, a proto je dobré půdu před vysázením provápnit, zvláště byla-li předplodinou košťálovina.
Jsou to jarní květiny kvetoucí v dubnu a počátkem května. Cheiranthus cheiri se vysévá v květnu (mimo skupinu „Frühwunderlack“) do studeného pařeniště, do těžší země, kde jej do vyklíčení (7 – 10 dnů) udržujeme při stejnoměrné vlhkosti a zastínění. Po vyklíčení se stínovky ihned odstraní. Sadba se přepíchá, popřípadě nahrnkuje nebo se sazenice z výsevu vysazují do volné půdy na vzdálenost 30 cm. Skupina „Frühwunderlack“ (pro květ zjara následujícího roku) a Ch. allionii se vysévají v červenci.
Ve volné půdě může květina přezimovat jen ve zvlášť výhodných chráněných polohách. Doporučuje se podzimní zálivkou podpořit vzrůst rostlin, aby byly co nejsilnější. I v optimálních podmínkách záhony raději zastřešíme rákosovými rohožemi (chráníme je tak před předčasnou asimilací za zimního slunečného počasí). Bezpečnější je přezimování rostlin ve studeném pařeništi. Rostliny se na podzim vyryjí, nahrnkují – jako zemina se používá lehčí kompost – a založí do hlubokého pařeniště. Zpočátku je dobré je přistínit. Nesmějí oschnout. Ode dna pařeniště se květináče odizolují vrstvou listovky. Okna a rohože se položí až bezprostředně před příchodem mrazů. Zjara, jakmile to počasí dovolí, otužují se rostliny větráním. Jestliže rostliny poněkud namrzly, je nutné je chránit zjara delší dobu stínovkami před rychlým prohřátím; narušené buňky při stejnoměrné chladnější teplotě snáze regenerují. Pokud chceme tyto rostliny přirychlit k řezu na květ, přeneseme je do studeného skleníku, kde udržujeme teplotu 4 – 5 °C.
U nás se pěstují jen odrůdy Ch. cheiri v barvě žluté, oranžové a krvavě červené.

Ch. allionii a keřovité odrůdy Ch. cheiri jsou květinami jarních kvetoucích záhonů. Používají se buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými dvouletkami, popřípadě cibulovinami (tulipány, modřence). Nízké odrůdy skupiny „Frühwunderlack“ se sázejí do květináčů a truhlíků, jednovýhonové se používají k řezu a k levnému rychlení.

V 1 g je asi 500 semen, která jsou plochá, vejčitá, žlutá. Klíčivost si udržují 4 roky.